„Distanční interview“ s dívkami z 8.ročníku naší školy

     Já jsem se rozhodla vyzpovídat osmandy, které se účastní on-line zájmového kroužku „Tvůrčí čtení a psaní“, jak se jim žije v dnešní době a jak vnímají distanční formu vzdělávání.

    Jak se dnes máte?

Majda: Dobře. (úsměv)

Terka I: Já se mám dobře. (úsměv)

Řekněte mi, jak trávíte běžný „školní“ den?

Pavlína: Vstanu, připojím se na hodinu, po hodině se najím, potom dělám učení, pak se zase najím a pak jsem s rodiči, anebo jdu ven, ale to jak kdy. Pak se kouknu na televizi a jdu spát.

Bára: Já vstanu, většinou si dám snídani, pak se připojím na on-line hodiny, když skončí, dám si oběd. Pak většinou odpočívám a pak jdu buď ven, nebo jsem doma. Navečer dodělávám školu. A večer – ať žije televize.

Co děláte o víkendu?

Terka I: Pokaždý něco jinýho. Ale teď jsme většinou doma nebo jdeme někam ven na chvilku. Doma nás mamka nutí uklízet nebo koukáme na televizi. Každý víkend se to mění.

Majda: Každý den chodím ven na hřiště a pak se koukám na telku a jdu spát.

Jak se vám líbí distanční výuka?

Pavlína: Je to naprd. Je výhoda, že můžu dýl spát, ale některé předměty jsou takhle těžší.

Bára: Tak napůl. Jak v čem. Chybí mi kontakt s lidmi. To je jen počítač a úkoly, nic mezi tím. A některý předměty jsou těžký. Lepší je chodit do školy.

Co se vám na distanční výuce líbí?

      Věra: Nemusím vstávat brzo na autobus.

      Terka I: Že můžu vstát třeba až chvilku před hodinou.

       Bára: Že mám spoustu volného času.

       Majda: Taky to vstávání a že mám víc času.

       Terka II: Že mám hodně času.

     Co se vám na distanční výuce naopak nelíbí?

Terka I: Že se nedokážu donutit dělat úkoly, odkládám je a dělám je na poslední chvíli.

Pavlína: Že se nevídám s nějakýma lidma.

Majda: Že nejsme s kámošema. Je to takový divný.

Bára: Že pořád něco nefunguje. Nejde odeslat úkol, seká se to, nejde pořád někomu mikrofon a tak.

Věra: Asi dlouhé výpisky.

Terka II: Že látku nepochopím tak dobře, jako když jsem ve škole.

Vídáte se s vrstevníky? Jakou formou? Jak často?

Pavlína: Jak kdy a jak s kým. Jdeme ven někam do lesa.

Terka I: Moc právě ne. Někteří bydlí daleko.

Majda: Docela jo. Třeba venku na hřišti.

Bára: Já se vídám jen s nejlepší kámoškou. Jinak s nikým.

Věra: Já se vídám s kamarády z vesnice.

Terka II: Moc ne. Vlastně vůbec ne. Jen si voláme.

Jaká nálada převážně panuje u vás doma?

Pavlína: Veselá, nebo ospalá.

Majda: Veselá, někdy trochu nepříjemná.

Bára: Jak kdy. Někdy pohodová, někdy unavená.

Terka I: Veselá, nepříjemná…to už bylo všechno řečeno.

Věra: Je docela dobrá

V čem se nejvíc změnil váš život za poslední rok?

Terka I: Hrozně jsem zlenivěla a už se mi nechce nic.

Majda: Zlenivěla jsem, ale chodím víc ven.

Pavlína: Víc spím a přes léto jsem se seznámila s hodně lidmi. V tomto lockdownu se nudím méně než v tom prvním.

Bára: Skoro nikam nechodím. Jen do přírody. Taky jsem zlenivěla.

Terka II: Začala jsem strašně moc jíst.

Věra: Mám víc kamarádů ve vesnici.

 Přály byste si brzký návrat k „normálnímu“ životu?

Sborově: ano!!!