Známe své děti (žáky)

O mladé generaci se mnoho nepíše.  Pokud ano, tak je označována, řekl bych pejorativně, jako počítačová nebo internetová generace . Jejich doménou je virtuální svět. Za vinu je jim kladena určitá psychická labilita, která se odráží v označení "snowflakes" ( “sněhová vločka” v Collinově slovníku bylo slovním spojením roku 2016) nebo  podobným termínem "opomenutí bohové", který chce naznačit, že tyto děti mají v hmotném zabezpečení vše, ale nemají to nejdůležitější, a tím je pozornost ze strany rodičů a dospělých. 

Tak jako si předešlé generace prošli válkami a pozdější komunismem, tak dnešní mladí se potýkají s osamělostí umocněno epidemií Covid 19.

Vláda  a veřejnost má dnes spoustu starostí s řešením důchodové reformy, ale zapomínáme na důležitý aspekt a tím bude ochota dnešních teenagerů přispívat do systému penzí.

Spíše než se zabývat zvyšováním důchodů bychom se měli snažit vytvářet mezigenerační vztahy, aby byla dnešní mladá generace schopna SOUCITU. 

Empatie u savců, kam se řadíme i my lidé, je dána výchovou. Od narození se vytváří schopnost cítit, vcítit se a nakonec i soucítit s druhým na úrovni našich emocí. Nevěnujeme-li svým dětem kus svého času (citu),  tak nemůžeme čekat, že v pozdějším věku se oni budou schopni vcítit do našich potřeb a budou ochotni věnovat cokoliv nám. Vždyť platí, že čas jsou peníze.

Občas jsou slyšet hlasy, že se "mladí" nedokážou postarat ani o sebe. Opak je pravdou. I díky již zmiňované závislosti na počítačích jsou jejich znalosti a i určitá moudrost již u 14, 15 letých "dětí" přesahující v mnoha oblastech znalosti a rozhled generací rodičů a to nemluvě o prarodičích.

Moje generace " Husákových děti" šla ven se vyblbnout, tato jde uvolnit napětí do "fitka" nebo na jogging. 

Všichni si pamatujeme ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše orodující matku za prospěch svého syna. Dnes toto s přehledem zvládají žáci 7 tříd a zdálo by se, že své rodiče nepotřebují. 

Kompetence, jak se dnes odborně říká schopnostem a dovednostem, mladí tedy mají, ale to ještě netvoří člověka. 

Jaké bude naše překvapení, když budeme mít úžasný důchodový systém, ale nikoho ochotného,  kdo by do takového systému chtěl přispívat, protože jsme mu v dětství a dospívání nevěnovali svůj čas a pozornost a místo toho mu předhodili tablet nebo počítač, jako náhražku mezilidských vztahů. 

P. Polák