Základní škola a Mateřská škola
Pod Ralskem 572, Mimoň,
příspěvková organizace
Pod Ralskem 572, 471 24 Mimoň
V pondělí jsme vstali do deštivého a chladného rána. Voda na námi, voda pod námi. Co vám budeme povídat. Počasí stálo za starou bačkoru. A nejen to. Z dvaceti dvou posádek se nám hned čtyři vykoupaly ještě než jsme stačili vyplout. A další dvě jen, co jsme vypluli. Nálada byla pochmurná.
Nicméně. Odpoledne na nás začalo sluníčko vystrkovat pupík a Anička Šantorová a Maruška Barešová uvařily výbornou obědovečeři, a tak jsme byli v očekávání zítřka a prvních vodních překážek.
V úterý ráno jsme zavítali na zámek Český Krumlov a za slunečného počasí hurá na jez u “Papíren”. Světe div se, nikdo se necvaknul. Druhý jez u Papouščí skály to bylo už jiné kafe. Skoro každá druhá posádka plavala jako potkani čubičkou napřed. Naštěstí se o bezpečnost starali dva zkušení matadoři “Čajda” a “Žigul”. Omlouvám se, ale jejich občanská jména si nepamatuji.
Třetí den byl korunován jízdou přes 4 jezy v Krumlově a pátým na Zlaté Koruně, kde jsme měli základnu. Byla to jízda. Slunce žhnulo. Lodě se zmítaly v divokých peřejích a zastávka u Milana 500 m za poslední vodní překážkou byla zasloužená odměna v podobě klobás a grilovaných kotlet.
Ve čtvrtek jsme museli vynechat oblíbené bramborové placky, které jsou vítanou zastávkou všech vodáků, a protože nebylo, kde přistát, tak jsme pokračovali, až do Boršova. 1 km před cílem se obloha zatemnila a za ohlušujícího hromobití se na nás z nebe začaly valit proudy vody. Suchá na nás nezůstala ani nitka, ale nikomu se nic nestalo a všichni jsme šťastně dorazili k autobusu, kde nás s dobrou náladou vítal řidič Milan zvaný “Bud Spencer”.
Večer nám zpestřila disco party Honzy Kováře a po nepříjemném, leč nutném úklidu, jsme vyrazili domů, do Mimoně, do náručí maminek.
Ahóóóój vodáci 2022
J. Jirutka a P. Polák