Škola jako služba dětem a rodičům

Nejinak je tomu ve školním prostředí. Za pouhé 3 roky jsme přešli od papírových učebnic a žákovských knížek k možnosti plné digitalizace, děti jsou partnery a učitelé a rodiče je spíše procesem učení doprovázejí.

Na druhé straně mají žáci stejné emocionální i tělesné potřeby, ke zdravému vývoji potřebují pohyb, přírodu a kamarády. 

Škola by tedy měla zahrnout do vzdělávacího procesu celou škálu a předávat dětem znalosti z oblasti nejnovějších trendů, ale současně i tradice a znalosti předchozích generací. Ono ne vše nové je pozitivní a prospěšné a vše staré negativní a zastaralé. 

Na otázku, co je tedy škola,  není odpovědí nejnovější vybavení počítačových učeben nebo nové zateplení budov, ani nejnovější trendy v pedagogice, ale slovy klasika: Škola je služba a je jen tak dobrá, jak dobří jsou ti, kteří tuto službu nabízejí. 

Vztahy učitelů, žáků a rodičů byly, jsou a budou alfou i omegou procesu vzdělávání. Nezmění na tom nic žádná vláda, Covid- 19 nebo válka na Ukrajině.  

Vzdělávání bude tedy tak dobré a efektivní, jak dobré budou vztahy mezi rodiči, učiteli a žáky. 

Je to stejné jako v rodině. Bojuje-li maminka s tatínkem, tak nejvíce trpí děti. Nespolupracují-li rodiče s učiteli, tak nejvíce trpí žáci.

Asi bychom našli spoustu příkladů, kdy učitel odsuzoval žáky, rodiče pomlouvající učitele, děti sprosté na rodiče. 

Vztahy se skládají z drobných každodenních osobních setkání, pozdravů, úsměvů, pomoci jeden druhému. V delším časovém horizontu jednoho roku, pěti let, deseti let se vytváří atmosféra a následně hodnocení školy.

Pojďme na tom společně pracovat.

                                                                                              Mgr. Pavel Polák